čtvrtek 8. listopadu 2012

2011-10 Michoacan

Nakonec se zadařilo a na poslední chvíli jsem se přidal k výletu do Michoacanu na Dia de la muerte. A musím uznat, že to stálo za to. Rozhodně jsem neměl pocit, že by v Morelii (hlavní město), nebo někde jinde v celém státě bylo nějak nebezpečno. A to (mimo států na severu, u hranic s USA) prý spolu s Veracruz patří k nejvíce zasaženým válkou mezi narkomafií a vládou.
centrum Morelie

Vřele mohu doporučit výstup na sopku Paricutin, vzniklou v roce  1943. V lávě zůstal napůl pohřbený kostel, takže o atmosféru je postaráno. Při sestupu ze sopky doporučuju vzít to rovnou dolů po spádnici. Jen budete ještě měsíc vytřepávat prach z bot. Už doprava k sopce, na korbě picl-upu byla solidní zížitek.
kostel sopku skoro ustál

s turisty stejně jako s dobytkem :)

a tudy se "chodí" ze sopky dolů

Jednou z dalších zastávek byl ostrov Isla Janitzio. Moc pěkné místo, jen tam prý není pitná voda, takže pozor i na jídlo.
Posledním místem, které jsme v Morelii navštívili, byl Tzintzuntzan. Půlnoční procházka po hřbitově, plném lidí, květin a svíček byla úžasná. V každém případě ale pořádné oblečení s sebou, je to přes 2 tis. metrů vysoko, poblíž jezera, takže v noci je celkem zima. Mi stačilo triko a mikina, ale jen tak tak :)

pátek 28. října 2011

Doprava v Mexiku

Takže předně: je šílená. Ne tak jak v Maroku, chybí tu povozy tažené osly, ale je. Problém je primárně v řidičích, kteří nemají ani špetku ohleduplnosti vůči nikomu. Takže bodově co jsem tu zatím viděl:

  • civilní auto s houkačkou - netuším co to mělo znamenat, ale nemělo majáček, označení, uvnitř nikdo v uniformě, jen houkalo
  • čelní parkovačky červené
  • modré blinkry
  • po cestě do Puerto Vallarta nám názorně ukázali, že ani dvojitá plná čára není zeď
  • když autobus mhd potřebuje, jede na červenou...někdy proto, že v té křižovatce potřebuje někoho vyložit
  • během jednoho týdne jsem zahlédl 2 různé Porsche 356
a později i toto
  • jezdí tu i téměř monster trucky

  • na delších trasách člověk pravděpodobně potká policejní zátarasy na cestě
  • o odbočování na červenou doprava asi už slyšel skoro každý...v Mexiku se odbočuje bez problémů na červenou i doleva
  • policejní auta mají majáky zapnuté pořád, když potřebují, tak zapnou houkačku a maják zrychlí
  • systém odbočování doprava na 5ti proudé jednosměrné ulici, když si řidič vzpomene pozdě:
    • zastaví pruh, ve kterém jel
    • pomalu couvá do krajního levého pruhu
    • když se mu to zdá ideální, překříží zbylé 4 pruhy a odbočí, kam původně chtěl
  • všechny situace se řeší troubením, obzvláště ty, kdy se stojí v koloně a nikdo nemůže nic dělat
  • uhnout sanitce když potřebuje projet je naprosto neznámá věc
  • blikání: NIKDY nevěřit, že auto opravdu zatočí tam, kde bliká - je to past. většinou se nebliká vůbec, když už, tak dost často všemi 4 blinkry
  • asi se tu může jezdit čímkoli, tohle má poznávací značku
  • další země, kde neumí napsat na značku obyčejné STOP
  • jako perlička na závěr: v Mexico city se prý neskládají zkoušky v autoškole, jen se vezme řidičák a hurá do provozu :)
  • novinka ze dneška: Řidič autobusu přijel na zastávku, kde obvykle vystupuju. Vzhledem k tomu, že venku čekalo asi 20 lidí, kteří chtěli nastoupit, zavezl nás za křižovatku asi o 100m dál, kde jsme mohli vystoupit. Asi se mu nechtělo mít v autobuse tolik lidí...
Update: Po procestování půlky Mexika musím uznat, že situace není tak hrozná. Mimo města se sice žádné předpisy moc nedodržují, řidiči ale jezdí poměrně ohleduplně. Samozřejmě např. Mexico city je ale jen o síle, potažmo pevných nervech a víře, že ten druhý to vzdá dřív, než já :)

pátek 30. září 2011

2011-09-29 liják

Tak dneska se to obešlo bez bouřky, ale liják byl pořádný. Pěkně studený a k tomu kroupy. Vzhledem k tomu, že kanalizace jim tu moc nefunguje, tak bylo na některých místech na silnici i 25cm vody. Horší bylo že byly zatopené komplet, takže suchou nohou by přešel jen Ježíš a i ten by řádně zmokl. A to déšť trval odhadem 20 minut. No bylo to zábavné :)
video

pondělí 26. září 2011

2011-08/09 centrální Mexiko

Už mám roztříděné fotky (byla to vážně fuška) z celé 9-denní výpravy, tak jsem se dostal k psaní...
Takže tohle je přibližně trasa, kterou jsem projel:
Zvětšit mapu
Vím, vypadá to směšně a autem by to byla pohoda, ale těch 1950km v autobusech nějakou dobu trvá.
V rámci jakési přehlednosti a ať vás hned neunudím jsem výlet rozdělil do fází podle míst, kde jsem chvíli pobyl.
Ráno (teda vlastně v hluboké noci, v 6) jsem vyrazil. Místním mhd jsem to nezvládl, nenašel jsem místo, odkud by mě to mělo dopravit na autobusové nádraží...Takže pěkně taxíkem za noční sazbu. Menší problém byl vůbec trefit správný terminál, v GDL jich mají tusím 5 a minimálně ten můj měl cca 50 nástupišť na autobusy. Je to celkem logické, když tu fungují snad jen dvě vlakové trasy pro osobní přepravu a ty jsou ryze turistické.
Společností zajišťujících autobusovou přepravu je tu hodně, navíc spojených do různých skupin a málokterým fungují pořádně internetové stránky (při nákupu lístku online je obvykle +-10% sleva). Já si oblíbil PrimeraPlus, se kterou jsem vyjížděl z GDL. Trochu mě překvapilo, že před nástupem každého objeli ručním skenerem (nebo jak se ta věc jmenuje) jako někdy na letišti, ale na druhou stranu každý dostal na cestu svačinku (plechovku pití, láhev vody, sendvič a sladkost). Další velice příjemné překvapení bylo, že v autobuse je jen 32 míst a tím pádem i já měl dost místa pro nohy! A vzadu byly pro jistotu dva záchody, ať se lidi neperou. Celkově zhruba úroveň StudentAgency, jen bez stewardky ale zato více prostoru. Cenově se pohybují přibližně na úrovni 1peso/km.
pohodlné :) 

1. Aguascalientes
První zastávka byla v malém městě Aguascalientes, přibližně jsem i odhadl, kde vystoupit a kudy dojít do centra. Nejdřív jsem zavítal do městského muzea, kde ale vystavují prakticky jen náboženské obrazy jakéhosi místního umělce. Nejpěknější byl kostel, který stojí vedle. Druhé muzeum bylo podstatně zajímavější - Museo de la Muerte (muzeum smrti). Jedna smrtka vedle druhé, samé pěkné výtvory.
takhle to vypadá, když se to přežene s dietou děvčata :)


2. Zacatecas
Tohle město mě uchvátilo už svojí pozicí - v malém údolí ve výšce 2500 m.n.m. V každém případě je velice pěkné, už jen vstup do katedrály je nádherný.


Měl jsem to štěstí, že jsem se trefil do dne asi největší slavnosti, vyhnání Maurů ze Španělska (zní to divně, tady v Mexiku, co...). Každopádně od rána procházel městem průvod, odhadem tak 2-3tis. lidí, kteří se odpoledne sešli na kopci za městem a svedli bitvu.

3. La Quemada
Ze Zacatecas jsem si udělal menší výlet na ruiny indiánského města. Nebylo to tak úplně jednoduché, místní autobusy směrem na Villanueva totiž nechtějí zastavovat, zpravidla projedou v rychlém pruhu a zmizí. Moje řešení bylo trochu komplikované, ale nakonec prošlo - jel jsem z autobusového nádraží do Villanueva a pak hned zpět, teď už místním busem. U La Quemada jsem se nechal vysadit (člověk se musí řidiči připomínat, jinak mu nezastaví), u cesty tam je restaurace s obrovským stříbrným orlem.
Samotné "město" je asi 2 km od hlavní cesty a prý jsou v té oblasti chřestýši...já je nepotkal, takže pohoda...Ale na výlet mezi kaktusy bych to neviděl. Čím je člověk blíž, tím vypadá celý areál větší. Z vrchu bylo krásně vidět jak přichází bouřka, nádhera :)

4. San Luis Potosí
Trochu překvapení, vyklubalo se z něj asi milionové město s poměrně pěkným centrem. Na ulici mě zastavil takový starší děda, vypadlo z něj, že přes 40 let dělal v cestovce a jako první výjezd mimo Mexiko jel do Československa. Celkem šok, když tady člověk potká někoho, kdo plynule ovládá 3 cizí jazyky. Večer jsme se potkali na pivu a probrali změny v Evropě za posledních 25 let :)
http://kubakozlik.rajce.idnes.cz/2011-08_central_mexico_-_04_san_luis_potosi/

5.Cascadas de Micos (Pago Pago)
Na trase ze San Luis Potosí do Ciudad Valles se dost mění příroda a z příjemného letního počasí se stane šílenost podobná Puerto Vallarta. Ono se není až tak co divit, když člověk pozvolna klesá z 1900m.n.m. do cca 70. Po pětihodinové cestě jsem došel k závěru, že se ještě stihnu vykoupat, tak jsem vyrazil k Cascadas de Micos. Řidič mě vysadil v zatáčce u potrubí vodní elektrárny, pak stačilo seběhnout ze svahu a bylo hotovo. Krásné kaskády s průzračnou vodou, jen proud byl trochu silnější. Ty cedule "peligroso" (nebezpečí) tam asi nebyly úplně pro srandu. Naštěstí tam byly i bezpečné a příjemné místa, jen potvory malé rybky mě okusovaly...Potkal jsem tam mexický pár kolem 50, zpátky jsem se svezl s nimi. Moje první projížďka starým broukem!

Ten člověk u auta se jmenuje Jesus...vážně


6. Ciudad Valles
je pěkná díra, ale na druhou stranu to tam vypadá poměrně typicky mexicky. Mapka města, kterou mi dali na informacích byla okopírovaná a ještě k tomu dost bídně, ale stačilo to. Na severu je asi nedávno zrekonstruované ale už zase zanedbané nábřeží, příjemné na procházku.
Večer se pro mě stavil opět ten mexický pár a u jejich známých jsme si dali pár panáků tequily. Nebylo to úplně jednoduché se domluvit a španělština dostala zabrat, ale zvládli jsme to. Nakonec mi ještě dali na cestu malou láhev tequily značky Cabrito, což prý znamená Kozlík :)
Foto: http://kubakozlik.rajce.idnes.cz/2011-08_central_mexico_-_06_ciudad_valles/

7. Las Pozas - Castillo Surrealista de Edward James
Naprosto neuvěřitelné místo; v tropickém lese (skoro džungli) se jeden pomatený anglán rozhodl po druhé světové válce postavit pár surrealistických staveb. Popis je zbytečný, tady je video:

Ubytování jsem našel hned kousek vedle, nabízejí buď spaní ve stanu a nebo v chatkách (nápadité, ale pronajímají je jen celé). Momentálně tam žije majitel Rudolfo a američanka Kate se svým mexickým přítelem Pacem a tak půlročním děckem. Rozhodně stojí za návštěvu, kousek vedle je místo na koupání v řece. V noci přišel správný tropický liják, pršelo asi 4 hodiny bez přestávky.

8. Xilitla
Okouzlující, spíš vesnice, stojí na vrcholu kopce uprostřed džungle. K Las Pozas je to cca 20min pěšky, zpátky spíš 40. Výhledy do okolí stojí za to. Zastávka je v podstatě jen mírně rozšířená cesta, je to taky jediné místo, kde se nedá za jízdenku platit kartou.

9. Santiago de Querétaro
Cesta busem z Xilitla trvá osm hodin, přejíždějí se takové kopečky kolem 2500m.n.m. V Querétaru jezdí po městě autobusy ještěě menší než jinde, jde to poznat hlavně uvnitř...Především, když se ten blbec prudce rozjede a já se praštím do hlavy. Strop je tam nižší než 1,9m, ni přijemného :( Centrum je poměrně velké a výhled na akvadukt stojí za to.
http://kubakozlik.rajce.idnes.cz/2011-08_central_mexico_-_09_queretaro/

10. Tula
Poměrně zábavná cesta, v každé vesnici někdo z pasažérů musel radit řidiči, kde je zastávka. Tula je maličká s velkou katedrálou a nad městem na kopci je archeologické naleziště. Na jedné z pyramid jsou sochy trochu podobné těm z Velikonočních ostrovů.
Galerie zde: http://kubakozlik.rajce.idnes.cz/2011-08_central_mexico_-_10_tula/

11. San Miguel de Allende
Jedno z turistických center, prý tu bydlí spousta američanů. Je to vidět minimálně po příjezdu, je tam infocentrum a dokonce i počítač s mapou. Jako obvykle obrovská koncentrace kostelů, většinou opravdu pěkných a ne úplně typických.

Fotky tady: http://kubakozlik.rajce.idnes.cz/2011-08_central_mexico_-_11_san_miguel_de_allende/

12. Guanajuato
Mezi kopci schované město, kde se připravovala revoluce proti Španělům. Po těžbě stříbra zůstaly pod městem tunely, které dneska slouží jako dopravní tepny, rozhodně to vypadá zajímavě. Spousta zajímavých míst, bohužel mi skoro celou dobu mžilo, tak jsem to zabalil a jel do Guadalajary už kolem poledne.
typická zastávka
http://kubakozlik.rajce.idnes.cz/2011-08_central_mexico_-_12_guanajuato/

Výlet byl úžasný, jen autem by to bylo zajímavější a dalo by se projet mnohem víc přírody.



středa 14. září 2011

2011-08 Puerto Vallarta

No, i když je to už dávno, výlet do Puerto Vallarta nemůžu vynechat...
Začali jsme klasicky mexikánsky, odjezd se mírně posunul z desáté na půl dvanácté. Po cestě jsme si skoro dvě hodiny postáli v koloně (proč tam byla doteď nevím), takže se čas cesty s pár pauzami natáhl na skoro sedm hodin. Řidič nám ukázal, že ani dvojitá plná čára není zeď, ale vypadalo to, že to tam zná.
Poměrně mě překvapilo, že vzduch v Puerto Vallarta se nedýchá ale polyká...Takovou vlhkost jsem ještě nezažil. A když k tomu připočtu přes 30°C v sedm večer, vychází nám pěkný masakr. Na pokoji jsme intenzivně chladili na 26, ať se dá aspoň spát :) Ubytování bylo solidní, takový hotýlek s bazénem a hlavně all-inclusive (akorát bar zavíral o půlnoci :(( ). Dvě noci a cesta vyšly na 1950 pesos, což rozhodně není žádná tragédie.

část hotelu
hotelový bazének 

Večer už jsem jen vyběhl na pláž udělat pár fotek (taky jsem zjistil, že jsem zapomněl v GDL plavky...kdo by je taky potřeboval, když se jede do jednoho z největších přímořských letovisek v Mexiku, že...)
Druhý den jsem si tedy vyrazil koupit plavky a vyzkoušet vodu. Ta byla poměrně kalná, ale aspoň bez jiného bordelu. A hooodně teplá, viděl bych to někde mezi 25 a 30°C. Pláž nebyla žádný zázrak, pro náš a jeden spřízněný hotel takových 50m a poměrně úzká.
hotelová pláž

Městská pláž se jmenuje Playa de los Muertos (pláž mrtvých), tak má pro turisty i druhý název, Playa del Sol (sluneční pláž) a vypadá podstatně lépe. Rozhodně tam nikdo hlady a žízní trpět nebude, prakticky po celé délce jsou hospody. Po cestě jsem se zastavil tradičně v Hard Rock Café, místní je poměrně skromné, ale ne vyloženě malé.
Každopádně doporučuji do centra jet busem, tam je vedro o něco málo snesitelnější. Já po 10km procházce dopadl takhle:

V sobotu jsme si vychutnali i bouřku, takový tropický liják s blesky, asi 2h. Škoda jen, že se ani potom prakticky neochladilo. V zimě to tu musí být fajn, v létě jen pro šílence :)

Fotky jste pravděpodobně všichni viděli, ale pro jistotu odkaz:
http://kubakozlik.rajce.idnes.cz/2011-08_Puerto_Vallarta/

pátek 9. září 2011

Seznámení se školou

Dneska jsem našel takové pěkné video ze školy, tak je tu. Aspoň něco, než se dostanu k napsání příspěvku z Puerto Vallarty a severovýchodního cestování.

pátek 26. srpna 2011

2011-08-13 výlet do Tequily

Takže bude to tu sice lehce přeházené, ale dneska jsem našel video, o které se musím podělit :)
Náš sobotní výlet začal už v pátek večer, protože pořadatelé připravili i akci předem, ať si játra zvykají...Tuším, že začátek byl naplánovaný na půl desáté, já dorazil v jedenáct a byl jsem tam první ze všech studentů. Druhý dorazil asi za čtvrt hodiny Švéd, tak jsem se aspoň už nenudil. Z toho večera taky pochází můj hrůzný zážitek s micheladou. Kolem jedné bylo už narváno tak, že byl problém se prodrat k baru, tak jsem to zodpovědně kolem druhé zapíchl (bar to byl polohou ideální, domů asi tři minuty volnou chůzí :))
Ráno jsem si přivstal, ať stihnu bez problému odjez busu v 9:30. Potom, co jsem jim zkonfiskoval tašku se svačinou a skvělým tričkem s nápisem "Yo no quiero agua, yo quiero tequila.", jsem tak nějak zjistil, že ty výlety jsou dva konkurenční a já se snažil dostat na ten nesprávný...Tak jsem se tiše sbalil i s trikem a šel hledat správnou skupinu. Ti naštěstí odjížděli oficiálně až o půl 11, takže v 11 (téměř neuvěřitelně krátké zpoždění), jsme vyráželi na severozápad do Tequily. Cesta začala výborně, každý dostal plechovku coly s tequilou a půl cesty obcházeli autobus s láhví a nalévali (nás) :) Na závěr ještě plechovka tequily s něčím jiným a pak veselá prohlídka města.
Výborné pití...
náměstí v Tequile
Po procházce nás zavezli do jedné z výroben toho výborného nápoje, ukázali nám, jak se osekává agáve, dali něco popít (na naše poměry ale velice skromně) a na závěr jsme dostali menší oběd, takový klasický mexický lunch. A pak přišla ještě typičtější zábava, piňata. V našem podání někdo dostal napít tequily, zavázali se mu oči, párkrát se zatočil a potom měl holí tlouct do piňaty. Obrázky to myslím řeknou lépe, než já.
El jimador
pokus srazit Piňatu
Tak už jen v rychlosti odkaz na galerii: http://kubakozlik.rajce.idnes.cz/2011-08-13_tequila/
A slibované video: